Ostatně – jak je správně česky – "ten skalár" nebo "ta skalára"? Co znamená latinsky "scalare"? Jak vznikl jejich celý latinský název?
Jak by se to mělo brát správně česky, na to se zeptej spíš nějakého jazykozpytce, já jsem jenom obyčejný akvarista. Ačkoliv již ze samotného validního českého názvu "skalára amazonská" z hlediska úhlu mého pohledu vyplývá, že by to měla být "ta". Jak to bylo s vědeckým názvem skalár, o tom je v knížce hned několik stránek. Právě pátrání po podrobnostech mne přivedlo i ke studiu celé čeledi vrubozubcovitých obecně a nakonec až k teorii o jejím možném vzniku. Měsíc jsem kvůli tomu sháněl dvě bibliofilie o fosíliích ryb.

Během psaní, konzultoval jsi nějaké kapitoly s někým?
Samozřejmě. Nejednu. Doslova noční můrou pro mne byla kapitola o genetice. Její psaní jsem odkládal až na samotný konec celé práce a celou tu dobu přemýšlel, jak se toho zhostit. Nakonec jsem se v prvopočátku opřel o stati z publikace Akvaristika doktorů Hofmanna a Nováka. To byl pro mne určitý obecný základ. Pak jsem již celou první verzi procházel slovo od slova, za pochodu studoval, co jsem kdysi s chutí zameškával na škole při studiu biologie a samozřejmě i nové poznatky. To vše jsem pak nastavoval tak, aby to pokud možno sedělo konkrétně na "náš rod" ryb. Nemusím snad ani popisovat, že jsem to x-krát přepisoval. Takto hotovou kapitolu jsem pak poslal na brněnskou VFU (Veterinární a farmaceutická Universita), kde se toho chopili genetikové a téměř celé to doslova přeorali, aby kapitola vyhověla soudobým trendům moderní genetiky. Za to jim patří neskonalý dík.

Nebyla to ale jediná kapitola, která se ocitla na půdě brněnské veteriny. Kapitoly o nemocech i o anatomii jsem hojně konzultoval s prof. Dvořákem.

Téměř vše, co se týká venezuelského povodí, ale především tam žijících populací Pterophyllum altum jsem několik let dopodrobna probíral s doktorem E.Ruizem, kterého považuji za jednoho z největších znalců těchto ryb a jejich domoviny. Ed se sice narodil na Floridě a vystudoval tam jednu vysokou školu, spoustu let ale strávil v původní domovině svých rodičů. Na Univerzitě Zulia v Maracaibu studoval u Američana Prof. D.Taphorna. Zaměřil se na práci na redoxně-oxidačním potenciálu povodí Orinoka. Jeho nebližší kamarád W.Cabezas dělal svou doktorandskou práci přímo na téma Pterophyllum altum. Oba prolezli téměř píď po pídi povodí Orinoka a byli i prvními deklarovanými "akvaristy", kteří P.altum odchovali v akvarijních podmínkách. Pak se jeho chotí stala čistokrevná venezuelanka – lékařka, která se zabývala mnoho let studiem nemocí různých populací indiánů okolo Orinoka. Ed s ní všude cestoval a zatímco ona se věnovala své profesi, on se cachtal s místní omladinou v kdejaké louži.

Neměl jsi chuť někdy sám do Amazonie vyrazit?
Copak o to, chuť jsem měl na ledacos, jenže nebyly možnosti. Teď, když už ty možnosti jsou, zase díky současným poměrům ve státech Amazonie, by to byl zbytečně drahý výlet na nic.

Jaké informační zdroje kromě vlastních zkušeností a poznatků byly pro Tebe rozhodující při psaní knihy? Myslím např. webové stránky, literaturu, osobní kontakty?
Již jsem se zmínil výše a další je vyjmenováno v závěru monografie ve stati "Použité materiály". Jen ve zkratce – jednalo se celkem asi o pětadvacet knižních publikací, několik stovek stran z papírových magazínů, ročenek, bulletinů a webových stránek různých institucí.

Lze čtenářům doporučit nějaké kvalitní webové stránky o skalárách, ať už domácí, tak i zahraniční?
U nás už dost známé "skalárfórum", jež je jednou z internetových akvizic Českého cichlid klubu; ze zahraničních pak pro německy komunikující má úroveň fórum stránek Segelflosser.de (http://www.segelflosser.de ) a v angličtině je v současnosti nejvýznamnější fórum sdružení The Angelfish Society Group – Finarama (http://www.finarama.com ), kde jsou středobodem především divoké populace rodu Pterophyllum a naopak barevné chovatelské formy preferující The Angelfish World Forum (http://www.angelfishkisses.com/... ).

Jak dlouho trvalo, než kniha přišla na svět? Jak dlouho jsi nosil námět v hlavě, než jsi ji vůbec začal psát a jak dlouho trvalo, než jsi napsal?
To, že jsem se rozhodl napsat knihu vlastně způsobil krach magazínu ATF. Myšlenky jsem měl všelijaké, ale začít hned psát samotnou monografii, to mi tenkrát připadalo jako vzdušný zámek. Po té, kdy mi vyšel starý článek v Akváriu-Teráriu, jsem se na dobu několika let skalárám přestal věnovat a priority u mne získaly jiné skupiny ryb. Dokonce jsem zažil groteskní příhodu. Tenkrát jsem ve své pěstírně skaláry hodně utlumil a kromě několika dospělých jedinců a pár mláďat, jsem tam neměl zhola nic. V té době přijela na návštěvu (už ani nevím odkud) skupina akvaristů, a jak tak prolézali moje chovatelské zařízení, zaslechl jsem, jak jeden šušká do ucha druhému: "Tak on píše články o skalárách a žádné tu nemá ...".

Jenže jak se povídá "odříkaného nejvíce". V roce 2003 se mi podařilo docílit toho, že jsem získal podstatně lepší podmínky pro experimentování se skalárami, než jsem měl do té doby a také díky internetu jsem mohl doslova nasávat další spousty zajímavých informací. Již tenkrát jsem se rozhodl připravit zprvu pro AT, později pro ATF několikadílný mnohem podrobnější seriál a navázat tím na svou starou práci. Začínal jsem si tak pomalu v hlavě sumírovat koncepci a shrnovat a postupně třídit nové informace. Díky internetu jsem i začínal dávat dohromady souhrn publikací a článků, které od konce II. světové války o skalárách kde a v čem vyšly. V době, kdy zkrachoval můj potenciální vydavatel – ATF pak již nebylo nijak složité celý koncept seriálu změnit a skutečně se pustit do psaní monografie.

Zažil jsi při psaní období, kterému se někdy říká "tvůrčí krize"? Jak jsi ji překonával?
Ne, ani ne. Já jsem de facto skoro čtyři roky jen sbíral materiály, překládal, třídil, házel do jednotlivých škatulek a prováděl přípravu. Na konci září 2007 jsem pak sednul k počítači a během tří měsíců byl základ knihy napsán. V prosinci jsem se pak zabýval rekonstrukcí systému chovatelských forem a na přelomu let 2007 a 2008 s pomocí několika přátel, nakonec i "Propozicemi k pořádání šampionátů skalár". Celou dobu jsem měl před sebou určitou vizi a na nějakou tvůrčí krizi nebyl čas. Ta přišla až po dokončení celé práce, protože pak jsem se nějakou dobu cítil jak vymačkaný citron....

Bylo jednoduché najít v dnešní době vydavatele?
To bylo to nejjednodušší. Protože tak trochu znám, jak to dneska s vydavateli chodí, bylo mi hned od prvopočátku jasné, že musím jít za každou cenu svou vlastní cestou.

Vydat knihu, znamená ji z části i zafinancovat. Měl jsi štěstí na sponzory? Jak se dneska hledají? Je to jednoduché?
Sponzory jsem ani moc nehledal. V dnešní době a k tomu ještě navíc okořeněné hospodářskou krizí to bez patřičných známých na těch pravých místech nemá ani smysl. Já takové známé nemám a tak jsem se pokusil o klasičtější formu finančního zainvestování – prodej reklamní plochy. Vzhledem ke svým znalostem českého akvaristického profesionálního prostředí nebyl žádný problém dát dohromady na padesát subjektů, které jsem v polovině loňského listopadu oslovil.

Zklamáním pro mne ani tak nebylo konečné množství pozitivních ohlasů (slovy "dva"), jako to, že z mého dnešního úhlu pohledu ony obeslané firmy postrádají alespoň základní minimum slušnosti. Chápu současný stav ekonomiky a to zejména v akvaristickém sektoru. Ty dva podnikatelské akvaristické subjekty mají na konci knihy reklamu a s výjimkou ještě Ing. Benešové z Čerčan (Hü-ben), která mi napsala velice seriozní a korektní formou zamítavé stanovisko, se nikdo jiný neráčil obtěžovat ani pouhou SMSkou. A to nezapomenu ještě dodat, že mnohý majitel z oslovených byl mým "kamarádem" nebo alespoň "dobrým známým". No, i tohle tak trochu vypovídá o stavu naší profesionální akva scény. Ne?

Co je na psaní knížky nejtěžší?
Vytahovat z knihovny několikakilový Axelrodův lexikon sladkovodních ryb... A potom vykládka a uskladnění kamionem z tiskárny přivezeného nákladu. To teprve člověk pozná, jakou nádeničinou je se pustit do produkce vlastní knihy.

Dobře, ale teď vážně. Z mých vlastních zkušeností to je vytvořit smysluplný koncept, logickou strukturu, tedy páteř zamýšlené publikace a pak ji smysluplně a originálně naplnit. A u Tebe?
Já myslím, že to je obecná šablona. Ono to asi ani nijak jinak nejde. Samozřejmě, že jsem si vytvořil koncept, jelikož jsem ale již několik let před tím vytvářel koncept monografie o bojovnicích, kde se jedná o mnohem rozsáhlejší šíři záběru, nebyl problém v určení, jakou cestou se ubírat v rámci DAA. Měl jsem na to také celá ta léta při sběru informací a jejich zpracovávání a v rukou všechno, co bylo o skalárách monograficky publikováno. Tak nebyl problém si při studiu každé knížky říkat "tohle je tam zbytečné", "tohle mi tam chybí", atd. Navíc mne kdysi překvapil ohlas už mé první práce pro AT. Když jsem si to po letech rozebíral, uvědomil jsem si, že mám vůči těm lidičkám, které to nějak oslovilo, určitý dluh. Tenkrát jsem se programově vyhýbal mnoha položkám (anatomie, nemoci, krmení, genetika, atd.) a navíc kvůli možnostem prostoru v časopisu, velmi hodně proškrtával a krátil texty. Vlastní monografie člověku umožní úplně jiné rozpětí, i když i tady došlo nakonec z prostorových důvodů k radikálním škrtům. Kdybych nebyl limitován určitým počtem stran, neměla by jich kniha 328, ale nejméně 500. Na druhou stranu mám základ pro možné pokračování....