A naopak, co Ti při tvorbě monografie přinášelo radost?
Když mne doma nikdo neotravoval a měl jsem klid na práci. Nejen z tohohle důvodu jsem většinou psával mezi osmou hodinou večerní a přibližně třetí, čtvrtou ráno.

Vydáváš klasickou tištěnou knihu v době elektronických médií, kdy časopisy a noviny obecně jsou "válcovány" Internetem, kdy např. v USA i klasické noviny jsou silně na ústupu a internetové zpravodajství začíná pomalu a jistě vytěsňovat i televizní zprávy. Nebojíš se neúspěchu?
Nebojím, ale také jsem nešel cestou dřívějších zvyků desetitisícových nákladů. V češtině je v dnešní době vydání knihy ve více jak třítisícovém nákladu známkou ignorance či naprosté neznalosti marketingu v akvaristické branži. Doby, kdy se během dvou let rozprodal sedmdesátitisícový náklad akvaristické knížky a nebo mohl nějaký titul vyjít ve čtyřech či dokonce osmi vydáních, jsou nenávratně pryč. Ale já už si svůj úspěch zaznamenal – pro mne jím bylo dokázat tu knihu vydat a držet ji fyzicky v ruce. A navíc mám docela rád "starožitnosti"... Pak je tu ještě jedna drobnost. Na internetu když přijdeš na to jak, najdeš dneska skutečně kdejakou informaci, to ano. Většina těch informací je ale kusá, často vytržená z kontextu a postrádá onu určitou formu příběhu, která dokáže čtenáře zaujmout. Já jsem se snažil celému dílku ten příběh dát. Samozřejmě příběh založený na skutečných faktech. Nejde mi tu jenom o to, abych se touhle cestou pokoušel lidem udělat strohou nalejvárnu, ale o to, dát tomu všemu nějaký řád, spojit určité věci do souvislostí a aby se to pokud možno dalo i normálně číst. Jistě, je zde hodně úseků, které zaujmou možná jen pár odborníků, zároveň je zde ale zodpovězena nejedna otázka, s jakou chodí běžně kdejaký začátečník na porady na veřejná akvaristická fóra.

Na Tvé knize je pozoruhodné i to, že sis ji sám ilustroval, hodně kreslíš, což není dneska zase až tak obvyklé. Myslíš si, že kresba může být výstižnější než fotografie? V čem?
Tak na to pozor. Kreseb jsem udělal prakticky jen pár (zatím) a s výjimkou velikána Heckela se týkaly výhradně anatomie. Pro mne je zásadní malba. Je to jednak moje vrozená posedlost v patlání barviček, neboť jsem se v takovém prostředí narodil a vyrůstal a za druhé toto obrazové vyjádření v souvislosti s akvaristikou i jednou z mezer v soudobé akvaristice, na kterou jsem narazil. Na tohle pole se pokud vím programově ještě nikdo nepustil. Kromě jedné malby terčovce, kde šlo ale spíše o jejich proslulého chovatele (Jack Watley), jsem s výjimkou několika publikací vybavených tu více či méně zdařilými malbičkami či barvotisky, nebo vybarvenými kresbami, na nic podobného nenarazil. A proč jsem se do malování rybek dal a začal skalárami? I o tom píšu ve své knize....

Kolik času zabere namalovat trochu složitější obrázek?
Záleží na náladě, ale v podstatě dva až tři dny (formát A4). No a když na to nálada není a musím to "lámat přes koleno" tak také týden. A nemluvím samozřejmě o přípravě. Ta taky nějaký čas zabere.

Jak dlouho maluješ, co Tě dovedlo k téhle zálibě, neřku-li přímo k tomuto typu umění? Máš za sebou nějakou odbornou průpravu, třeba aspoň "lidušku" - lidovou školu umění O;)?
Hm. I o tomhle jsem se zmínil už výše. Ale abych to konkretizoval, "Lidušku" ne, "Ivanku" ano. Moje máma byla výtvarnice – akademická malířka. Od doby, kdy jsem namaloval první obrázek, který visel na nějaké vernisáži, uplynulo čtyřicet devět let. Pamatuji si na to dodnes a otčím jej má stále pečlivě schovaný. Byl to parník na Vltavě a poprvé byl vystavován v rámci nějaké akce mladých výtvarníků v pražském Mánesu.

Moje odborná průprava začala dříve, než jsem se naučil chodit a skončila ve chvíli, kdy mi po přijímačkách na výtvarku přišla negativní odpověď. Rodina nebyla tenkrát politicky patřičně vhodná, abych rozmnožil řady tehdejších kumštýřů. Jinak jsem v tom jel v rámci rodinné firmy dalších patnáct let pomocnými pracemi počínaje, vlastními projekty konče. Tehdy jsem strkal nos i do textilní výtvarničiny.

Jak jsi se dostal vůbec k akvaristice?
Jednak mi to určily už sudičky – narodil jsem se ve znamení ryb. No a potom jako mrňavé klouče jsem jel jednou s mámou k tetě a strejdovi do Sušic na vyhlášený koláč a skončil v pěstírně. Do postele mne po dobu pobytu pokaždé museli rvát násilím za pořádného řevu...

A jakou první rybku jsi si přinesl domů? Co považuješ pak v Tvé rozsáhlé akvaristické praxi za největší chovatelský či akvaristický úspěch?
Nebudu-li počítat občas trápenou čudlu z potoka ve třílitrové zavařovačce, tak to bylo o pár let později a velice dobře si to pamatuji. Jednalo se o dvě skaláry, pár pavích oček, několik neonek a dva pancéřníčky. Měl jsem na to asi 40 litrové rámové akvárko, jednoduchý kompresůrek jaký se dal na konci šedesátých let sehnat a nad tím lampičku se 40W žárovkou.

To je moc těžké nějak konkretizovat. Člověk si vždycky vytvoří nebo vytkne nějaký cíl a snaží se jej dosáhnout. Podaří-li se to, nastává chvilka opojení a euforie. To ale rázem vyprchá a je tu cíl další, atd. atd. Je to takové nutkání jít stále dál. Neplatí to jen v akvaristice, že? Za ta léta bylo těch sukcesů dost a mnohonásobně více ale průšvihů. Tu a tam na něco z toho zavzpomínám, zásadní pro mne ale byl relativně první akvaristický úspěch. Už jsem tu zmiňoval Betta imbellis, kterou jsem objevil díky Frankovi. Za nedlouho na to jsem přesně tuto formu dokonce získal. Bylo to tehdy v osmdesátých letech na jedné z pražských burz – na smíchovském nádraží a jednalo se o imbellisku z chovu jedné z tehdejších pražských osobností – dr. Majky Dvořákové. Šlo samozřejmě o "frankovskou linii" rybek, které pro české akvaristy tuším získal v tehdejším Západním Německu doktor Jaroch. Tenkrát jsem si koupil dva párečky a po několika týdnech se dokázal dočkat asi desítky mláďat.

Kolik let jsi se zabýval právě skalárami?
Když nebudu počítat asi tříletou přestávku na přelomu tisíciletí, tak necelých dvacet let.

Všichni o Tobě vědí, že kromě skalárů, jsou Tvou láskou i malé cichlidky, labyrintky, zejména divoké betty. Co Tě nadchlo na těchhle rybách, co mají společného třeba se skalárami?
Napřed to byla provokativní poznámka jednoho kamaráda akvaristy, že umím udělat jen jednoduchou čudlu. Původně vztek a pak chuť se s tím i přes různé překážky dokázat poprat, mne přivedly právě k trpasličím cichlidkám, o kterých se na přelomu osmdesátých a devadesátých let říkalo, že jsou to choulostivé mrchy a divokým bojovnicím, které mne chytly hned jakmile jsem poprvé otevřel Frankovu Akvaristiku a uviděl fantastickou fotku Betta imbellis. No a po prvních krůčcích s těmito rybkami mne zaujala jejich forma sociálního chování, styl, způsob života a taky úžasná pestrost barev, kterou tyhle potvůrky oplývají. To mne chytlo za srdce a už nepustilo.

Jaké je Tvé akvaristické krédo?
Víš, že ani pořádně nevím? Prostě mne to baví a kréda nehledám. Mám-li možnost získat tu určitou vytipovanou rybu, chci ji a její život a vše co s tím souvisí prozkoumat a prostudovat do co největších podrobností a detailů.

Hodně lidí Tě zná z minulosti jako velmi aktivního akvaristu, s vlastní pěstírnou. Teď jsi spíše akvarista "virtuální", který věnuje obrovské úsilí do psaní odborných příspěvků, vede Český cichlid klub, založil příslušné fórum, organizuje nejrozmanitější akce a výstavy a nebojím se říci, že i svou nestranností a nadhledem stmeluje české akvaristické fórum, zasluhuje se nemalou měrou o propagaci akvarijních ryb. Přemýšlíš, že by jsi se někdy vrátil zase k aktivní akvaristice? A pokud ano, k jakým rybám by Tě to táhlo?
Cichlid klub rozhodně nevedu, moje tamní funkce je vlastně jen funkcí pouhého ouřady. Náš současný president je doktor Protiva.
Pevně věřím, že mé současné "akvaristické bezdomovectví" je jevem přechodným. Jakmile mi to okolnosti umožní, vrátím se v praktické akvaristice tam, kde jsem přestal a ke stejným skupinám ryb. Navzdory podmínkám z poslední doby se mi povedlo většinu praktických témat, která jsem měl s rybami rozpracovaná buď dokončit, nebo určitou formou zakonzervovat. Mám nějaké vize co dál a kam dál, tak uvidíme.

Rozhodně patříš k lidem "neposedným", tj. kteří nevydrží nic nedělat a dívat se na svět kolem, aniž by měli jakoukoliv zpětnou vazbu. Jednu knihu jsi teď dokončil. Nepochybuji o tom, že až si trošku odpočineš, zase se do něčeho nového pustíš. Co to bude? Další kniha?
Hihi...., já se budu spíš vracet. Jak jsem výše uvedl, že jsem se nějakou dobu skalárami nezabýval a v těch letech jsem již byl v polovině jiné monografie. Tu jsem kvůli skalárám, jež jsem z důvodů sobě vlastních upřednostnil, odložil stranou a nyní se k této práci vracím. Jinak kromě již zahájené práce na (zatím pomyslném) druhém dílu skalár, mám rozpracovaných i pár dalších témat.
Vědom si svých materiálních možností jsem musel z původního prvopisu DAA hodně textu, ale i některá témata odebrat a některé části zredukovat. Od doby, kdy jsem knihu dopsal a proběhly první korektury a grafické úpravy zase uběhlo něco času a dostávají se ke mně nové a nové informace. Takže rozhodně myslím, že by to mohlo být zajímavé.

No a díky tomu, že jsem i pár nových maleb svěřil několika stránkám a začíná se pozvolna projevovat zájem o originály, hodlám se větší měrou věnovat malování. Zatímco pro DAA jsem namaloval výhradně ideály chovatelských forem, druhý díl by měl mít jako jeden ze svých ústředních motivů krásy barev a rozličností divokých populací rodu Pterophyllum. Takže právě nyní se připravuji na malování série několika desítek zatím známých forem divokých skalár. Ve vztahu k monografii o bojovnicích malby jednotlivých populací divokých bett, ale i další rybky. No a nedávno mi přišla i první objednávka na několik maleb P.altum do zahraničí. V rámci postupné práce na dalším dílku, kterému zatím pracovně říkám "Homo ichtyologus" mne čeká několik desítek kreseb portrétů různých zajímavých lidí, kteří kdy měli prsty ve všem okolo tropických ryb.