Probouzí mě tlukot dešťových kapek na listí tropických stromů. Za chvíli začne svítat a i tak máme dnes časný ranní budíček. Není důvod se dlouho vyvalovat v posteli. Aspoň ještě pro jistotu jednou překontroluji kompletnost naší potápěčské výstroje, zda jsme nic nezapomněli. V tomhle ohledu nechci nic nechávat náhodě, stačí ta neplánovaná překvapení, o které se postará někdo jiný, nebo jsou prostě naším osudem.

Dnes máme první ze čtyř plánovaných dnů pobytu vyhrazených jenom pro celodenní potápění. Šnorchlování do toho nepočítám, protože na pláži jsem každou chvilku, jak jen to jde. Postupně rozlepuji oči a jdu do koupelny.

Hotelová zvířena

V koupelně mě vítá Gabriel. Když jej poprvé Irena uviděla, skončilo to nejprve komentáři, že tahle velká ještěrka musí okamžitě opustit náš „apartmán“. Decentně jsem vysvětlil, že to není ještěrka, ale gekon, který je nesmírně užitečný nýbrž a protože žere malárii přenášející komáry rodu Anopheles a i jinou nehezkou havěť. Experimentálně jsme jej ten den uzavřeli v koupelně s minimálně třemi komáry, které jsme společně prokazatelně napočítali. Druhý den ráno tam nebyl už ani jediný. Gekon na samotce nelenil a za zásluhy dostal jméno Gabriel a bezplatné povolení k pobytu za předpokladu, že stravu si i nadále bude obstarávat sám. Je zajímavé, že vlhká koupelna mu vyhovovala a neopustil ji celých 14 dní. Nejčastěji visel pod stropem hlavou dolů a sledoval cvrkot pod ním. Pro mé pobavení si občas jazykem olízl oko, což rozhodně sám neumím.

A i dnes ráno byl Gabo na svém místě a vypadal velmi spokojený. Co se týče rozmanitých exotických zvířat, o ty nebylo ani ve zbývajících částech areálu hotelu nouze. Včera večer nás na zhasnuté chodbě vyděsil varan, který zase až tak malý nebyl. I s ocasem mohl mít tak 1,5 metru. Narazili jsme na sebe ve tmě při návratu z večeře. Nevím, kdo byl více vykulený, zda my nebo on. Přece jenom se v něm probudil pud sebezáchovy dříve než u nás a začal prchat. Po dlažbě mu to moc chudákovi nešlo, nožičky se mu rozbíhaly do všech stran a klouzaly. Ono bylo i proč. Místní personál hotelový komplex uklízel průběžně, především ráno a večer, kdy nebylo takové vedro. Co se týče venkovních prostorů, uklízelo se stejně jako na vojně. Co bylo mokré, to bylo čisté a tak hadice s proudem vody byla stejně důležitá, jako koště nebo smeták.

Kdyby vás někdy honil krokodýl, vězte, že na krátkou vzdálenost umí být až nepříjemně rychlý. Anatomická stavba jeho končetin mu naštěstí umožňuje dobrý pohyb jen přímočaře vpřed, takže kličkování a zatáčení mu dělá značné problémy podobně jako varanovi. Takže této skutečnosti je nutné v případě nouze náležitě využít. Pokud si na to v danou chvíli ale vzpomeneme.

Nejoblíbenějším hotelovým tvorem, na rozdíl od oprsklých a všudypřítomných kočkodanů zelených, bylo "bush baby". Jedná se asi o 30-40 cm velkou noční opičku s obrovskýma očima, přizpůsobenýma noční aktivitě. Anglický název vznikl podle zvuků, připomínající pláč dítěte, jež tento miloučký tvor v noci vydává. Český název je nic neříkající komba velká, nebo synonymně a docela nehezky uchouš obrovský, latinsky pak Otolemur crassicaudatus. Nevím, kam naši biologové, co vymýšlejí české názvy, někdy chodí na rady, či jaké to horlivé múzy je líbají. Domorodci tomuto zvířátku, jež je endemitem jižní Afriky, neřeknou jinak než "nagapie", což označuje tvora, kterého lze spatřit jen v noci. Z názvu se mi ale přeci jenom líbí anglické pojmenování, protože je výstižné a přesto milé.

Naše "bush baby" žilo na obrovském stromě nedaleko restaurace. Každý večer, jakmile se setmělo, se spouštělo z koruny dolů a čekalo, co mu děti hostí přinesou. Ty byly instruováni personálem, že smí jen ovoce. Vždycky si opatrně vzalo kousek a hned hbitě vyšplhalo zpět do svého úkrytu. Scéna se každý večer pro potěšení všech přítomných opakovala minimálně dvacetkrát. „Bush baby“ si vždycky vzalo malý kousíček a za nějakých pět minut už bylo zpět na spodních větvích a čekalo na další příděl. Možná, nevím, že krmilo i mladé. Tento nevelký primát je zajímavý i tím, že dokáže z místa vertikálně vyskočit více jak 2 metry! Kromě ovoce ale jí i hmyz a jiná drobná zvířátka.

Hoteloví hosté chtěli "bush baby" pojmenovat. Docházelo k docela komickým situacím, protože místní obyvatelé nedokázali pochopit, proč by zvíře mělo mít nějaké jméno. Jejich logika byla neúprosná – přece nelze pojmenovat všechny tvory, žijící v Africe. A tak hotelový uchouš obrovský měl každých 14 dní jiné lidsky mazlivé jméno, tak jak se zde střídali hosté, a nikdo z nich neřekl, že se jde večer podívat na uchouše či kombu.

mg+:5559]

Ráno

Přestalo pršet. Vzduch pro Evropana nádherně voní rostlinami, květy a slaným mořem. Od pláže doléhá monotónní hukot vln, který celou atmosféru ještě podbarvuje. V zahradě nastupuje místní personál, aby shrabal všechno to listí, co přes noc napadalo na trávník, cesty a cestičky. Zároveň slyším a vzápětí i vidím střídání nočních ozbrojených strážců G4S (GROUP 4 SECURITAS) celého areálu. Praky, co měli přes den na opice, vyměnili na noc za střelné automatické zbraně. Až půjdou první turisté na snídani v obvyklou dobu, tj. po osmé hodině či později, nikdo z hlídek nebude ke spatření. Stejně tak bude podstatná část zahradní údržby již dokončena.

Nás čeká snídaně ovšem už o šesté. Rychle si čistím zuby. Nesmím zapomenout, že na vyplachování musím použít speciální (spíše vlastně normální) vodu v termosce, kterou roznáší během úklidu pokojští. Ano, tady pracují v celém hotelu jen chlapi. Voda z kohoutku je spíše na mytí, ta v termoskách i k pití. Nikdo, ani místní, neví, co ve vodovodní vodě může všechno být, navíc místní na to mohou být odolní. Jistota je jistota, a zdraví hostů je na prvním místě. Turistika je prostě taky jen business. Kdyby se něco stalo, rychle by se to rozkřiklo (známe přece dnešní média) a přestaly by sem jezdit celé skupiny návštěvníků. Hotelový management si to velmi dobře uvědomuje. Jinak časem zjišťuji, že pitná voda pro všechny hotely na proslulé pláži Diani pochází z potoka Sheldrickových vodopádů v rezervaci Shimba Hills. O tom jsem psal v minulém díle.

Na snídani zhltneme jen pár kousků chleba, nějaké to ovoce a jogurty. Na plavání pod vodou to chce jít na lehko. Najíme se pořádně až večer. A taky nezapomenout zapít prášek Malarone.

Očkování před návštěvou Keni

O očkování a antimalarikách bych rád napsal pár řádků. Často se řeší otázka, zda vůbec je používat, či ne. Především, pro Keňu není žádné očkování povinné, na rozdíl například od sousední Tanzanie, rozkládající se na jih od Keni. Tam, pokud nejste proti některým definovaným nemocem očkováni vás prostě nepustí. Jedinou možností je nechat se očkovat na hraničním přechodu nebo v nějakém bližším zdravotnickém zařízení s příslušným potvrzením. To bych ale při místní hygieně nedoporučoval a neriskoval tím tak přinejmenším žloutenku. Další fakt je skutečnost, že očkování by mělo být několik týdnů ještě před tím, než se do vyvolené cílové destinace vůbec vydáte.

Přece jen jsme do Keni nejeli jako obyčejní turisté. To, že jsme chtěli podnikat trošku sportovnější akce, výstupy a výlety na vlastní pěst, rozhodlo, že se očkovat necháme. Samozřejmě, že v ČR. Dva měsíce před odletem jsem vyrazil na kladenskou okresní hygienickou stanici. Naše cestovní destinace u zdravotního personálu vykonala přinejmenším údiv. Z celého okresu do Keni buď ještě nikdo necestoval, nebo tuhle otázku prostě neřešil.