Paní doktorka ze šuplíku stolu vytáhla takovou v angličtině a němčině psanou tlustou "bibli" cestovní medicíny, hodně podobnou atlasu. Zde byly na mapách každé země (včetně zemí sousedních) barevně vyznačeny různé rizikové oblasti podle druhů nemocí a frekvencí jejich výskytů. Něco takového jsem viděl taky poprvé. Celé pobřeží Keni bylo vyznačeno rudě jako silně riziková oblast malárie. Ve vnitrozemských savanách, kam se podnikají výpravy na safari, komáry skoro nepotkáte. Je tu totiž pořád sucho, většina vodních zdrojů je v létě vyschlá.

První lékařské doporučení, co jsme dostali, byla antimalarika. Kdyby někdo z vás podobnou situaci řešil, vězte, že existují dvojí. Levnější antimalarika (Lariam), které se berou jen 1x týdně, ovšem rozptylují pozornost a způsobují únavu a nelze při jejich používání řídit vůz nebo letadlo, nebo se dokonce potápět. K Lariamu patří nespavost (blouznění, cestovatelé si často stěžují na strašné sny), podrážděnost a skepse. Jsou lidé, kteří tvrdí, že když brali Lariam, bylo jim tak zle, že byli ochotni skončit s touto prevencí i za cenu, že by dostali malárii. Dokonce jsou zadokumentovány případy, kdy Lariam psychicky rozvrátil celou expedici.

Ve druhé kategorii je již před chvílí zmiňovaný Malarone. Jedna tableta denně, nejlépe (podle českého lékaře) ráno. První ještě 2-3 dny než dorazíte do cílové oblasti, pak ještě celý týden po vašem návratu. Tablety se smí používat jen 30 dní. Jinak jsme dostali ponaučení, že se antimalarika nemají rády s pitím alkoholu. Aby se Malarone dobře vstřebával, měl by se jíst společně s mléčnými výrobky nebo tučným masem. Malarone nelze ordinovat dětem s menší hmotností než 10 kg, dospělí by měli mít zdravé ledviny. V přívalovém letáku je spousta kontraindikací, takže pokud berete nějaké prášky, je to nutné konzultovat s lékařem.

Další, běžné doporučení je očkování proti žloutence typu A a B. Áčko je "nemoc špinavých rukou", B se přenáší např. špatně vysterilizovanými jehlami nebo lékařským náčiním. Takže při jakémkoli lékařském zákroku v případě zranění můžete být v Africe infikováni. Třeba i nevinným očkováním. Vzhledem k tomu, že na našem pracovišti v Čechách zrovna tehdy v době příprav před odletem řádila žloutenka, padlo rozhodnutí se nechat očkovat doma. Ke žloutence člověk může přijít i v Praze … Vzápětí jsem se dozvěděl, že to jsou tři injekce. První dvě zhruba po měsíci, třetí po půl roce, tedy po návratu. To nikterak nevadí. První dvě injekce mají "krátkodobý účinek" – tj. jsou nutné pro cestu, třetí napomůže "trvanlivosti" vytvořených protilátek. Očkování vydrží kolem 20 let. Ta horší část zprávy byla, že každá ze tří injekcí stojí kolem 1 500 Kč na osobu.

Podobná cena byla i za očkování proti tyfu, který v sobě obsahoval ještě nějaké další vakcíny na potenciální břišní problémy. Očkování by se mělo opakovat po dvou letech. Pokud budete plánovat cestu do nějakých exotických krajin mimo turistická letoviska, měli by jste řešit i tahle či jiná, podobná očkování a počítat s tím, že se to promítne i do rozpočtu expedice.

Jako lékařští laici jsme dali přednost doporučením odborníků. Kdybych byl lékař, asi bych v případě malárie hledal více informací. V Keni jsem se od domestikovaných Evropanů dozvěděl, že malárii můžete dostat i v případě, že berete prášky a že malárií existuje hned několik druhů podle parazitů, jež ji způsobují, přesně řečeno zejména tyto následující: Plasmodium falciparum, Plasmodium vivax, Plasmodium ovale, Plasmodium malariae, Plasmodium knowesli, Plasmodium semiovale. Nebezpečná je malárie zapříčiněná zejména P. falciparum, která způsobuje 80% výskytu onemocnění a má na svědomí plných 90% úmrtí. Na malárii ročně umírají 3 miliony lidí, z toho plných 90% opět v Africe. Tady je malárie opravdový problém. Pro chudé Afričany jsou léky finančně nedostupné. V minulosti se otázka malárie v oblastech jejího největšího výskytu v močálovitých oblastech řešila postřiky DDT (dichlordifenyltrichlormethylmethan). DDT má ale těžce negativní dopad na životní prostředí, takže se od toho upustilo. Jako dlouhodobé, preventivní řešení je používání ochranných sítí při spaní, zejména pro matky s dětmi, které jsou malárií nejvíce postiženy. Problém se řeší intenzivně na straně prevence a osvěty, což v zemích Afriky je mastodontský úkol. Jinak pro zajímavost – ve všech hotelích na pobřeží - kolem postelí ochranné a kvalitní sítě jsou zavěšené pod stropem v kolejnicích, podobně jako doma věšíme záclony. Za celých 14 dní pobytu jsme nezaznamenali jediné komáří bodnutí.

mg+:5564]

Vyprávěli mi příběh o Evropanovi, který vedl potápěčskou základnu, používal antimalarika a malárii stejně dostal. Při všech kontrolách byly výsledky negativní, neboť antimalarika zabránila plnému průběhu nemoci a její diagnóza v Německu pak trvala 6 měsíců. V Africe domestikovaní Evropané se k antimalarikům stavěli spíše negativně. Dívali se na to i z ekonomického hlediska – jedna tableta Malaronu tehdy přišla zhruba na 105 Kč a viděli za tím jen business farmaceutického průmyslu. Já si osobně žádný závěr zatím neudělal, hráli jsme na jistotu. Faktem, který potvrdí i lékař, je to, že malárii opravdu můžete dostat i při používání antimalarik. Toto riziko ale bývá minimální. Nutno však podotknout, že prášky Malarone lze bránit maximálně jeden měsíc, neboť to jsou pěkný "drijáky".

Zajímavý je rovněž způsob vzniku názvu malárie. Ještě dříve, než francouz Charles Lous Alphonse Lavaron prokázal přenositelnost malárie komáry rodu Anopheles, obecně se předpokládalo, že příčinou nemoci je "špatný (mal) vzduch (air)" v bažinatých oblastech. Odsud vzniknl dnešní název malárie, který je podobný v mnoha světových jazycích. Slůvko "mal" obvykle označuje nemoc, něco špatného či zlého.

Co se týče střevních potíží, musím konstatovat, že nás žádné nepotkaly, stejně tak jako ostatní návštěvníky, se kterými jsme se denně stýkali. Oproti Egyptu byla i na toto Keňa zlatá, byť jsme si dali chvilkami i něco domácího a při jedení tropického ovoce jsme se rozhodně nešetřili.

mg+:5565]

Tse-tse

Při jednom safari výletě ranger prudce zastavil a začal se rukama ohánět, jako kdyby jej něco hrozivého mělo kousnout. Civěl jsem na něj a zprvu vůbec nechápal. Nějaká obyčejná muška, no a co? Jak mi sdělil, právě z kabiny vyhnal mouchu tse-tse. No vlastně bodalku. Ta přenáší prvok jménem Trypanosoma brucei, jež vyvolává tzv. spavou nemoc. Ta je "endemická" v Subsaharské Africe, kde žije přes 60 miliónů lidí. Ročně je touto nemocí nakaženo kolem 500 tis. lidí, z nichž 40 000 zemře. První příznaky se podobají chřipce (horečka, zduření mízních dutin), místo bodnutí hmyzem se zanítí a oteče. V závěrečné fázi dochází k halucinacím a výbuchům zuřivosti a úplnému rozhození spánkového režimu (odsud pochází název nemoci). Tento stav vede ke smrti nebo stále se prohlubující letargii. Dnešní věda zná dva poddruhy parazita a tomu dvě odpovídající průběhové formy nemoci: Trypanosoma brucei gambiense a Trypanosoma brucei rhodesiense. Druhá forma je mnohem agresivnější a rychleji působící (vedoucí zpravidla ke smrti), první zapříčiňuje již uvedenou letargii, tedy klasickou "spavou nemoc".

Vřetenovití paraziti, kteří spavou nemoc vyvolávají, se totiž v lidském krevním oběhu umějí vyhnout většině protilátek a ty, které zjistí, zničí. Protilátky, zvané též antitělíska, pak nemohou o zjištěné přítomnosti "nepřítele" informovat imunitní systém [x1].

mg+:5566]

Dosud nebylo zřejmé, jak mohou paraziti v krvi nakaženého člověka přežít, přestože jeho imunitní systém produkuje stále více protilátek. Důvodem je, že parazit trypanozóma spavičná ( Trypanosoma brucei gambiense) přenášený mouchou tse-tse, pluje v krvi člověka bez ustání stejným směrem obrácen dozadu, čímž vytváří zvláštní proudění. Tímto vírem strhává antitělíska, která se jej dotkla, k buněčným "ústům". Ta antitělíska zachytí a pohltí, čímž je imunitní systém ponechán v nevědomosti.

mg+:5567]

Tyto poslední poznatky mohou vést k výrobě moderních léčiv. Současná léčiva jsou na bázi různých drog a většinou přinášejí silné vedlejší, nežádoucí účinky. Léky, používané ve 30. letech minulého století vedly k silné slepotě, psychózám, poškození mozku. První stádium se léčí přípravky suramin, pentamidin, eflornithin, druhé pak arzenu, eflornithin, nifurtimox. Ke světové špičce ve vývoji léčiv na tuto nemoc patří tým profesora Julia Lukáše z Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích.

Co všechno se člověk dozví od vzdělaného rangera (a z Internetu) O;) Není ani nezajímavé, že nemoc se může z člověka na člověka přenášet pohlavním stykem. A tak nejlepší způsob, jak si užívat radostí života je mouchy tse-tse odhánět. A povinností rangera je mimo jiné i chránit zdraví a život návštěvníků safari.