A zase ty Cookies

Používáme na této webové stránce svoje i partnerská soubory cookies. Bez těchto malých textových informací naše stránky nemohou správně fungovat. Klíknutím na OK nám dáte svůj souhlas k jejich ukládání. Odmítnout některá je můžete v nastavení.

OK
Cookies nastavení

Informace ukládaná do cookies vás zpravidla neidentifikují jako jednotlivce, ale celkově mohou pomoci přizpůsobovat prostředí blíže vašim potřebám.

Respektujeme vaše právo na soukromí, a proto se můžete rozhodnout, že některé soubory cookie nebudete akceptovat.

Nezapomínejte ale na to, že zablokováním některých souborů cookie můžete negativně ovlivnit, jak stránka funguje!

Povolit vše

Nejste přihlášen(a). Chcete-li využívat všechny možnosti, přihlaste se.

A A A A

Pobřeží jižní Keni III. – Indický oceán

Autor článku: Roman Rak · 21.4.2010 · Sledovanost: 56128x · Vytisknuto: 7849x
Hodnocení: 5.93/6 (14x) · Odměněn: není

Ukunda


Dny potápění prokládáme "odpočinkovými", kdy vyrážíme na "suchozemské" výlety. Když zbude čas, šnorchluji navíc na útesu před hotelem.

Jedním ze zajímavých průzkumných výletů po nejbližším okolí byla cesta do nedalekého městečka Ukundy.

Naše první setkání s Afrikou, jak jinak, bylo přes okna dopravních prostředků. Hned na první pohled člověk pochopí, že za 10 hodin letu z Prahy se dostane do úplně jiného světa a času, kde lidé žijí skromně svůj život a mají úplně jiné hodnoty. Střet nejrůznějších protikladů. Prašné či blátivé cesty plné špíny, prosté chaloupky z materiálu, co dá příroda a zároveň kolem cest potkáváte černoušky v čisťounce bílých vyžehlených košilích, děti rovněž ve slušivých uniformách a o pestrobarevném barevném šatu žen nemluvě. Někde elektřina není vůbec, jinde jsou dráty přibity na stromech hřebíky. Jak tedy žehlí?

Centrální náměstí v Ukundě, mající kolem 30 tis. obyvatel. Místa dost, časem určitě přijde asfalt a beton.

Autor: Roman Rak

Některé obchody či obchůdky (nechají-li se některá prodejní místa vůbec tak nazvat) pod širým nebem vypadají z matatu (pardon – místního mikrobusu) nevalně až odpudivě. Jenže když vystoupíte a podíváte se na věci blíže, zjistíte, že například některé boty od Bati, co se tu prodávají, by jste si klidně koupili. V paměti vám ale zůstávají boty Masajů. Stačí zbytek pneumatiky, na ní položit chodidlo, obkreslit křídou, vyříznout. Panečku, ten dezén je opravdu dobrý. Pak jen provázky omotat kolem chodidla, vepředu podrážku prošít a máte vietnamky jedna báseň. Pokud se podíváte pozorněji, zjistíte, že téměř všechna řemesla se v Keni provozují pod širým nebem – servis, lakovna automobilů, zámečnické a svářečské práce, krejčovství atd.

Otázka, která vás vždy napadne, je otázka bezpečnosti. Čtete-li různé průvodce, dozvíte se, že po soumraku (tedy už po páté hodině odpolední) není radno vycházet z hotelu. Nedoporučuje se ani za bílého dne chodit pěšky po silnicích, protože tu jsou bandy ozbrojené minimálně mačetami. Nenosit s sebou žádné cennější věci. Jen náušnice můžou být důvodem, aby ženu někdo udeřil a v bezvědomí jí sebral šperky, někdy dokonce odřízl ušní lalůček, když nechtějí jít sundat ….

Vždy z úsměvem. Šijeme bez elektrického proudu a skoro všichni nosí bílé košile. Kde je perou a jak je žehlí, to asi v Africe nikdy nepochopím. Já mám vždycky špinavou košili už při sušení na šňůře O;)

Autor: Roman Rak

Je to pravda či nikoliv? Nejsou to jen pohádky pro západní turisty, aby zůstali v areálu hotelu a konzumovali zde jídlo, pití a další služby?

V druhé polovině pobytu se osmělujeme. Vydávám se na delší pěší procházky od hotelu s fotoaparátem a fotografickým batůžkem. Na cestách se na mne černoušci usmívají, mávají, vyptávají se, odkud jsem a zvou mě do svých přístřešků, abych se podíval, jak žijí.

Podél hlavní silnice z Mombasy směrem do Tanzanie podél pobřeží vyrostlo městečko s obchody, tržnicemi, čerpacími stanicemi, autobusovým nádražím plným maličkých autobusů (vlastně minibusů Nissan, kterým se tady neřekne jinak než matatu), opravárenskými dílnami a různými službami. Vše je ovšem africky pod otevřeným nebem. Ať už to jsou nejrůznější "markety" s ovocem či zeleninou, nebo jen autolakovna, klempírna, zámečnická dílna či krejčovství. Na zemi najdeme kanystry s pitnou vodou, stejně jako dřevěné uhlí do kuchyně bohatších. Veškerý život začíná časně ráno s východem slunce, kdy není ještě tak úmorné vedro. Odsud odcházejí pěšky či odjíždějí na kolech zaměstnanci hotelů do práce. Stejně tak i na naši potápěčskou základnu.

A co takhle maso u řezníka? Zvyknout se dá na ledacos.

Autor: Roman Rak

S hledáním zaměstnanců pro hotel to je velmi jednoduché. Zájemců je mnoho. Ten kdo splňuje kvalifikační požadavky nemá ale žádnou možnost smlouvat o výšce platu. Ten je pevně daný ve všech hotelích stejně. Pokud se někomu plat nelíbí, jsou tu tisíce a tisíce dalších, kteří rádi přijmou … Pracovat v hotelu je lukrativní. Pro místní to je kontakt s cizinci a to znamená nějaké to spropitné (které úslužným, milým a usměvavým, nikterak nevtíravým černouškům dá skoro každý turista), zanechané časopisy a knížky po odjezdu hostí, darované oblečení a přebytky z kuchyně apod.

Vyrazili jsme taxíkem do blízké Ukundy – městečka s několika desítkami tisíc obyvatel. Sotva jsme vystoupili na ulici, hned se k nám ženou místní a zdraví "Jambo". To je univerzální pozdrav a je to ahoj, dobrý den a jak se máš najednou. Často také slyšíme volání Irena nebo Roman, "How are you?". V civilním oblečení poznáváme zaměstnance našeho hotelu, kteří by nás opravdu provedli všude a k tomu dali vše to málo, co tu mají …..

Já s nimi na oplátku hraji "květinovou hru". Poprvé jsem asi třetí den pobytu nechal na rozválené posteli jeden papírový dolar jako spropitné. Při návratu byl náš pokoj vyzdoben květinami – v koupelně, na nočních stolcích, na posteli. Ve vázičkách, ve spletených girlandách i jednotlivě poházenými okvětními lístky. Květy velmi připomínaly orchideje a byly jich desítky. Irena nevěřícně kroutila hlavou a vůbec si nechtěla do té nádhery lehnout, respektive ji před spaním odklidit.

Stánek s čerstvým ovocem. Chutná mnohem lépe než to dovážené.

Autor: Roman Rak

Druhý den jsem nedal nic. Ovadlé kvítky byly odklizeny, ty dobré zůstaly. A pokaždé, když jsem ráno při odchodu občas hodil dolárek, při návratu nás čekalo nějaké milé překvapení. Postupně jsme se i s našim uklízejícím seznámili a největší radost mu dělali časopisy. Čeština nevadila. Důležité byly barevné obrázky pro děti. Skákal ještě větší radostí než moje babička před 40 lety, když dostala první Burdu a mohla nám začít šít a plést.

Karel Zahrádka v nedávné diskuzi psal, že na úředníky fungují křišťálové sošky "Made in Bohemia". V Rusku to byly kdysi džíny, punčochy, tenisky, teplákové soupravy a prezervativy, kterými jste udělali největší radost i vysokoškolským pedagogům. A tady? Obyčejné ponožky! K společenskému postavení či dobrému jménu patří bílá košile a kalhoty (a ty mají skoro všude), jen ty ponožky jsou nějak problematické a tedy velmi žádané. Ukázalo se, že se s nimi nechá i obchodovat, tj. vyměnit je za vyřezávané sošky Masajců, nádherné korále - na krk, pro ženy (šlo by to i za mořské, ale to při odjezdu riskujete vězení); v kurzu mnohem lepším, než za dolar či Euro.

A úplně největší radost uděláte psacími potřebami, pastelkami, školními sešity a obyčejnými omalovánkami. Pera (propisky) místní provenience rychle vysychají, takže když někoho obdarujete tužkou, hned ji začne zkoušet a pochvalovat si jak krásně píše. Se školou to tu je problematické, mnohé kmeny si ještě platí alespoň učitele angličtiny, aby děti měly to nejlepší vzdělání. Na střední školu, za kterou se již platí, skoro už nikdo nemá. Řekl bych, že tady rodiče mnohem více touží po tom, aby se jejich děti měly lépe, než oni sami. Takže nezapomeňte až pojedete do Afriky - tužky jsou skladné a do postranní kapsy se jich vejde opravdu hodně a uděláte tím málem radost velkému množství lidí O;)

Před vyplutím na moře.

Autor: Roman Rak

Další potápění


V průběhu několika následujících dní si užíváme potápění, jak jen to jde. Člověk si hodně rychle zvyká a nechá se říci, že každý ponor je jedinečný a neopakovatelný. Zažívám radosti z fascinace podmořským světem i chvilky šíleného vzteku a beznadějné bezmocnosti, kdy při jednom dopoledním ponoru (hned na začátku) mi selhává mechanická část spouště v podvodním pouzdře, takže i když je všechno naprosto OK, nemůžu spustit mechanickou spoušť, protože obyčejný gumový kolíček (za pár desetihaléřů) natažený na spínací mechanismus se otřesy v náklaďáku uvolnil a v pouzdře vypadl, takže "nedosáhnu" na spoušť. A zrovna na těch nejhezčích ponorech. Ale to je život. Celý den na lodi a pod vodou a ani jedna fotka …

Oprava je teoreticky jednoduchá – otevřít pouzdro, vyjmout fotoaparát, gumový kolíček nalepit na kovovou osičku. Nechat zaschnout, všechno vrátit na původní místo a několikrát překontrolovat. A je to. Jenže na houpající lodi, kam stříká voda, všude kolem je spousta jemného písku, na lavici máte místa tak akorát na připažené lokty takovou na první pohled jednoduchou operaci, aniž by jste nenamočili foťák nebo nezašpinili optiku či nepoškodili těsnění, prostě neuděláte.

A hurá zase na vodu a pod ní. Azurová modř tak láká!

Autor: Roman Rak

Zažíváme nádherné dny plné slunce i chvilky bouřek, kdy dokonce jednou se musíme s lodí okamžitě vrátit do přístavu, protože pobřežní stráž spolu s meteorology přikazují všem posádkám k okamžitému návratu. Loď uhání na plný plyn do přístavu, skáče po vlnách jako pominutá. My se mlátíme o dřevěná sedadla při každém nárazu. Oceán začíná být tak divoký a skotačivě nevyzpytatelný, že ze sebe nedokážeme ani svléknout potápěčskou výstroj. Vše přišlo znenadání těsně před ponorem, kdy všichni jsme byli již připraveni podél spuštěné kotvy se zanořit do dvacetimetrové hloubky. Na pobřeží vidíme palmy, které se v ostrém úhlu ohýbají k zemi, některé se dokonce lámou a padajícími kmeny drtí domorodé chajdy.

Šikovně zamaskovaný kanic. Pod vodou se zdá obrovský, aspoň 2 metry délka. Jenže to je klam optiky – všechno (díky indexu lomu mezi vzduchem v masce a vodou) je ve skutečnosti o 1/3 kratší.

Autor: Roman Rak

Počasí je třeba brát s nadhledem, protože jej nikterak neovlivníme. Těším se na výlety na safari, do vnitrozemí, setkání se savanou a neprostupitelnou zelenou džunglí. V duchu sním o nějaké zajímavé akvaristické lokalitě, protože Keňa i Tanzanie jsou domovem nejen halančíků. V duchu si vybavuji jeden přírodovědný film ze západní Afriky, kdy domorodci z kmene Fangú k lovu ryb v řekách používají výluhu z kůry stromu "olong". Tento jed je zajímavý tím, že působí krátkodobě a oběti jsou pro lidi stravitelné. Samotné ryby taky neotráví, ale jen omráčí. Domorodci sesbírají z hladiny jen ryby které potřebují k obživě a zbytek nechají. Po nějaké době se ryby vzpamatují z omráčení a normálně plavou.

Podobným, ale mnohem drastičtějším způsobem se loví tropické korálové rybky pomocí kyanidu. Ne však všechny takovýto lov přežijí. Podstatně hůře jsou na tom koráli. I když tento lov je pochopitelně mezinárodně zakázaný, pořád se na mnoha místech naší planety aplikuje a na korálových bariérách za sebou zanechává nedozírnou spoušť.

Pod námi hloubka 20 m. Tak jdeme na to, nejlépe podél kotevního lana.

Autor: Roman Rak

Ve svých myšlenkách se vracím i k něčemu optimističtějšímu a k tomu rozhodně patří návštěva safari. A o ní zase až příště. Jeden jediný den v divoké přírodě znamená spoustu zážitků a vjemů, evokací, které nelze popsat na mnoha stránkách. A když si to pak zpětně čteme, hned by se chtělo zase někam vyrazit.

Nashledanou někdy zase příště.

Autor: Roman Rak

Odkazy:
http://en.wikipedia.org/... – bush baby
http://animaldiversity.ummz.umich.edu/...
http://gvikenya.wildlifedirect.org/...
http://www.cestovatel.cz/... - o malárii, prevenci, příznacích, diagnostice a léčbě
http://vakciny.net/ - cestovní očkování, prevence
http://cs.wikipedia.org/... – malárie
http://www.svetoutdooru.cz/... – o prášku Lariam
http://cs.wikipedia.org/... - něco málo o DDT
http://www.dianimarine.com/... - potápěčská základna Diani Marine
http://www.fishbase.org/... – Pomec císařský
http://en.wikipedia.org/... - guaréza angolská
http://en.wikipedia.org/... - moucha tse-tse
[x1] http://cestovani.doktorka.cz/... - spavá nemoc

Video:
http://www.youtube.com/... – bush baby
http://www.youtube.com/... – bush baby
http://www.youtube.com/... – bush baby
http://video.google.com/... – 46 minutový film o výcviku jednotek námořní pěchoty SEALs.
...678/8

Příbuzné články:

ČLÁNEK: Pobřeží jižní Keni I.
ČLÁNEK: Pobřeží jižní Keni II.
ČLÁNEK: Za divy korálového Sharm el Sheikhu – I.
ČLÁNEK: Za divy korálového Sharm el Sheikhu – část II.
Ohodnoťte článek:
Pouze pro registrované uživatele.  

Názory

Přehled všech aktuálních názorů ke všem článkům »
Vložení názoru
Vkládat názory mohou pouze registrovaní uživatelé stránek.
Úterý 25.5.2010
L.L.

Pekne!

Brzy se podelim o svoje zazitky z pralesu Nar.parku Bako na Borneu a setkani s koralovymi rybami v Indickem oceanu.

Moskva bude urcite zajimava,budu se tesit!

Lukas Lindner


Středa 5.5.2010
Karel_Zahradka

Pěkné.
Ad sněhobílé košile-nechápu to,stejné je to v tropech všude,já se ušpiním jen vstanu,domorodci v tom vedru a prachu bělostně září.
Ad Lariam-beru ho běžně,problémy jsou velmi vzácné.
Ad "složení z různých drog" - jenom aby to nepletlo,nejedná se o drogy v českém slova smyslu,Anglicky drug = lék.


Pátek 23.4.2010
tomas.enderson

Tak na to se těším jak malé dítko. Tohle je země, ze které se moc zpráv o akvaristice neobjevuje. Snad jediné co o Rusku a akvaristice vím je Parmička z Oděsy. A dokonce podle některých zpráv prý ani z Oděsy nepochází. No že by zas další akvaristický paradox? :-)

Martin Honzejk


Pátek 23.4.2010
Crayfish

to Tomas.Enderson: Neboj, bude to dříve; zbývá už jen poslední "suchozemský" díl: Africké safari.

No, a pak mám v hlavě nachystané Rusko, konkrétně akvaristiku v Moskvě - Ptačí trh, Moskevské ZOO, Mořské akvárium a oceánárium, Muzeum biologie. Díky zrušeným letům jsem nezůstal na letišti, ale vrátil se do města a cestoval O;) Musím "jen" přebrat asi 6000 fotek ....a taky to napsat.


Čtvrtek 22.4.2010
Mirek62

Skvěle napsaná reportáž z potápění. Super fotky.


Zobrazit všechny názory k článku »
 

AKVARISTA.cz - vše o akvaristice, vše pro akvaristy. ISSN 1801-0504

Copyright © 1999 - 2024 Pavel Mžourek, příp. jiní uvedení autoři.

Převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování obsahu je bez písemného souhlasu autorů zakázáno.