Národní park Tsavo East

Ugandská železnice, podél které se dnes vine ještě silniční tepna A109 spojující Mombasu a Nairobi, rozděluje krajinu Tsavo, na dvě oblasti, ve kterých byly v roce 1948 vytvořeny dvě rezervace: Tsavo West a Tsavo East. Slůvka východní a západní nám říkají, na jaké straně komunikačních tepen parky leží. Jedná se o největší a nejstarší parky v Keni, které patří i mezi největší na světě.

Vyrážíme na dvoudenní safari. K tomu patří budíček ve čtyři ráno, rychlá snídaně a odjezd do Mombasy na základnu rangerů. Zde dostáváme svého řidiče a průvodce v jedné osobě, kterému se neřekne jinak, než ranger. Ten náš vypadá opravdu důvěryhodně, samý sval a úsměv od ucha k uchu. Vždycky žasnu a nepřestávám se divit sněhobílým košilím, které místní obyvatelé jako znak dobré práce nosí. Tu svou já mám špinavou a propocenou za pár desítek minut. Hlavně nechápu, kde košile perou a žehlí, protože v domorodých chýších je jen zpravidla hliněná podlaha a donášená voda nevypadá zrovna průzračně.

Nasedáme do speciálně upraveného minibusu Nissan a vyrážíme. Začíná teprve svítat a podél cesty je čilý ruch. Ženy na svých hlavách již nosí barely s vodou nebo prodávají výpěstky zeleniny. Častým obchodním artiklem je i dřevěné uhlí, které si lze v příkopu u cesty koupit na každém rohu.

Jak postupně vyjíždíme z Mombasy, ubývá ananasových plantáží a krajina se stává více vyprahlou a divočejší. Asi po 90ti minutách jízdy uhýbáme z A109 a směřujeme do jedné ze tří hlavních bran, kterými lze vstoupit do parku Tsavo East. Od Mombasy se vjíždí bránou Bachuma gate, od Malindi přes Sala gate a od Voi vjezdem nazývaným Manyani gate.

Zatímco ranger vyřizuje vstupní povolení (které se platí), místní prodejci nás přesvědčují, abychom si koupili klobouk. Ty máme své. Neústupně ale trvají na svém, že naše nejsou dobré, není to pravé ořechové. Nemají ten správný stahovací provázek, kterými se uchytily pod bradu, aby nám při rychlé jízdě s otevřenou střechou a silném větru neodlétly. Z auta v celém parku nelze z bezpečnostních důvodů vystoupit, natož si dojít pro odlétnuvší klobouk. Nejde jenom o lvy ale i o nevyzpytatelné hrochy, stejně tak jako o smrtelně jedovaté kobry, černé a zelené mamby.

Naši angličtí spolucestující, postarší manželé nevydrželi nátlaku upovídaného Keňana a pořídili si ony kloboučky. Když později pochopili zbytečnost nákupu, brali to sportovně jako suvenýry, které jim připomenou dnešní a zítřejší zážitky. V minibusu je nás šest – zbývají ještě dvě dívčiny, celou dobu držící se za ruce. V minibusu je místa akorát pro 6 turistů, takže každý má to své zasklené okénko a hlavně volný prostor nad hlavou.

Pokrývka hlavy je v tropech důležitá, ale ne zase až tak při safari. Minibusy mají zvedací střechu, která je vztyčena v okamžiku, kdy vůz projíždí branou do parku. Ani já při své výšce 190 cm nemám problém ve voze stát. Je to velice dobře promyšlené a praktické. Zvednutá střecha dokonale stíní a pokud stojíte, máte nerušený výhled na krajinu i zvěř. Při focení se lze opřít o kapotu, což je ve stojícím vozidle a při použití "dlouhých skel" teleobjektivů příjemné. Ne ale už tak při jízdě, protože na prašné cestě vůz nemilosrdně poskakuje, otřásá se a kolébá ze strany na stranu. Musíte dávat naopak pozor, aby jste se neuhodili o střechu (což se mi stalo pochopitelně hned několikrát).

Při safari ve voze s nadzdviženou střechou netrápí tedy ani tolik slunce, jako všude pronikající červený prach. Trápení je o to větší, když vozy jedou v koloně a vy nesedíte zrovna v tom prvním. Nejvíce prachem trpí fotoaparáty, takže je nutné bedlivě dávat pozor na důsledné nasazování krytky objektivu, když nefotíme.

Tsavo East je z obou parků větší a sušší. Charakteristickými prvky krajiny jsou zvlněné savany, kterým dominují košaté akáty, baobaby a rudí sloni. Půda je plná železa a je proto červená. Sloni svou barvu získávají vyvalováním se v červené zemině či blátě. V okamžiku, kdy takto zbarveného slona uvidíte poprvé, nechcete věřit vlastním očím, protože tohle rozhodně nečekáte. Kdo uvidí slona, či jiné divoké zvíře v přírodě, tomu se už moc do zoologické zahrady chtít nebude. Obzvláště, pokud jste nadšencem přírody a k tomu ještě fotograf.

Je osm hodin ráno. Ve vzduchu ještě trošku voní svěží ranní rosa, která savaně dodává zvláštní vůni. Před námi se klikatí prašná cesta, pravidelně protahovaná grejdrem, tak jako u nás se protahují silnice zapadané sněhem. Ještě horším zlem, než je prach, je déšť. Ten tyhle prašné cesty okamžitě promění v bahnitý tankodrom, kterým není zase až tak jednoduché se probíjet. Bohužel, ne všechna vozidla mají zde náhon na čtyři kola a tak často zažijete i takovéto dobrodružství. Pokud zrovna nepospícháte na letadlo, je to zábavné i pro turisty.