Používáme na této webové stránce svoje i partnerská soubory cookies. Bez těchto malých textových informací naše stránky nemohou správně fungovat. Klíknutím na OK nám dáte svůj souhlas k jejich ukládání. Odmítnout některá je můžete v nastavení.
Autor článku: Roman Rak · 28.6.2010
· Sledovanost: 46346x
· Vytisknuto: 5166x Hodnocení: 6/6 (6x) · Odměněn: není
Ranger je bezva. Jeho vycvičené oko nás upozorňuje na jednotlivé druhy zvířat, někdy celá stáda, které pod vlnou všech těch nádherných vjemů ze začátku ani nevidíme. I slon se nechá lehce přehlédnout. Po čase si i naše oči zvykly na krajinu a rozpoznávání zvířat a tak jsme to my, kdo říkáme, kam jet a kde zastavit a na jak dlouho. Čas nesmírně rychle plyne a my se nemůžeme vynadívat ani vynafotit. Krajina je malebná, přesně taková, jak ji známe z těch nejhezčích filmů, někde i dokonce ještě lepší. To je ve chvíli, kdy se můžeme dívat kolem sebe o 360 stupňů a pořád něco nového nalézat. I když je to mírně zvlněná krajina, nenechá se říci, že by pohled byl monotónní. Naopak. Dominantou je někdy skupina akácií, osamělý, statný baobab, uskupení kamenů, návrší či pahorek, mrtvé stromy nebo místy i vyhořelá krajina od úderu blesku, občas termitiště. Po prvních zkušenostech to je úplně něco jiného, než naše mraveniště. Někdy je typický červený kužel vysoký i 3-4 metry a tak v rovinaté krajině tvoří určité orientační markanty, a rozhodně není ze sypkého jehličí. Hlína je slepena slinami termitů, takže stavební materiál je ve výsledku pevný stejně jako beton. Všechno je necháváno na pospas přírodě. Jen překážky z cest se odstraňují.
Velká pětka aneb Big five jako vděčné konverzační téma
Big five neboli Velká pětka. To jsou zvířata, které by každý návštěvník safari měl vidět. Je to prostě tradice a všichni se vás pak ptají, zda jste Big five viděli či nikoli, ať už jsou vaše přírodovědné preference jakékoliv. Všichni se ve společenských hovorech neptají v Africe na počasí, ale právě na Velkou pětku. Je to takový místní kolorit. Lev, slon africký (savanový nebo pralesní), buvol, leopard a nosorožec (bílý či černý)– to je pět savců, jež v minulosti bylo nejtěžší ulovit na pěších loveckých expedicích nazývaných Big Five Game. Každý lovec musel na svém safari ulovit právě 5 zástupců těchto zvířat. Toto lovecké potěšení dodnes bohužel stále existuje pod hlavičkou Safari Club International, který se kromě ochrany přírody zabývá i regulovaným odstřelem zvěře, jež vyžaduje zvláštní povolení a platby. Nemusím ani podotýkat, že to rozhodně není nikterak levná zábava a že se jedná z mého pohledu především o snobismus. Když některé lovce vidíte na vlastní oči, jsou to zakrslíci napoleonova typu, kterým, kdyby neměli pušku a svůj doprovod, by i pštros pěkně nakopal.
Toto sdružení má dnes přes 50.000 registrovaných lovců, jež touží skolit kromě velké pětky např. gorilu, tygra, orangutana, sněžného leoparda či ledního medvěda. Za každé zastřelení zvířete lovcům nabíhají "benefitní body" podle speciálního klíče …
Dnes díky loveckým aktivitám našich předků a současných pytláků jsou zástupci Big five spíše zvířata na vyhynutí, ale při trošce štěstí je v těch správných lokalitách národních parků můžete nalézt. Jediným problémem bývá leopard díky svým nočním loveckým aktivitám, samotářství a skrývání se přes den. Spatřit leoparda dnes znamená i několika týdenní stopování v divokém terénu. Kupodivu nejnebezpečnějším tvorem z této pětice (podle počtu mrtvých lovců v minulosti) je buvol, jež je velmi nevyzpytatelný, agresivní a mohutný. Podobně je na tom i hroch. Sám jsem viděl několik safari vozidel se speciální trubkovou konstrukcí - výztuží (jež se u nás vozí pro parádu u terénních vozů), které byly po útoku hrocha zcela prohýbané.
Lov na Velkou pětku můžete ale prožít i v safari automobilu a můžete (spíše musíte) vyměnit pušku za fotoaparát. Občas mám pocit, že některá zvířata spíše pozorují nás, než my je. Důstojně ve velkých stádech kráčí krajinou, nechávají se obdivovat a při tom bedlivě pozorují lidské vetřelce. Když odpočívají ve stínu stromů, dovolí vám se přiblížit i na vzdálenost několika metrů, aniž by jakkoliv zneklidněla. Tropické, palčivé slunko zmáhá i je. Vidíme tak například nádherné, ušaté gazely impaly, stejně tak i malé srstnaté srnky dikdiky, které dosahují velikosti sotva pár desítek centimetrů a tak není divu, že i stepní tráva je převyšuje. Tito malí roztomilí tvorečkové žijí zásadně v párech poblíž křovisek a svůj rajón značí svými hromádkami výkalů a speciálními černými sekrety, které zanechávají na listech trávy. Své jméno získali fonetickým přepisem volání, pomocí kterého se vzájemně v terénu dorozumívají.
Stejně tak sloni si nás zvědavě prohlížejí. Pro tuto krajinu jsou typická velká stáda. Malá slůňata a i dorůstající jedinci jsou obstoupeny dospělými slony, kteří je svými těly chrání jakousi živou hradbou. Když se sloni nabaží naší přítomnosti nebo je prostě přestaneme bavit, s elegancí nám ukážou svá záda a graciézně pomalu odpochodují.
Slony vidíme na vzdáleném horizontu, stejně tak odpočívat a vyvalovat se pod košatými akáty. Občas si klidně vyrazí i po místní "silnici", či spíše cestě a jedoucí automobil je zase až tak nevzrušuje. Jasně dávají pocítit, kdo je tady pánem.
Cesty v parku tvoří pravidelnou, téměř pravoúhlou síť s důsledně značenými křižovatkami a rozcestníky v podobě povedeně navršené hromady kamenů. Pokud máte mapu, nenechá se tu zabloudit, jen omylem najet obrovské množství kilometrů. Během našeho dvoudenního pobytu jsme v terénu parku najezdili téměř 800 km (bez bloudění)! Pokud někdo chce zažít více dobrodružství, nemusí jezdit s průvodcem, ale může si půjčit své vozidlo. Jedinou podmínkou je, že se musí vždy navečer vrátit z parku. Brány se uzavírají v 19 hodin, uvnitř se nesmí v divočině nocovat.
Na začátku byli pštrosi
Viděli jsme slony, různé druhy antilop, buvolů, žirafy a mnoho pštrosů. Ostatně, víte že právě pštrosi dali název Keni? Místní kmeny Kikuyů a Kamba po stovky let obdivovaly, aniž by si to ale uvědomovaly, jednu z nejvyšších hor Afriky. Hora, na svém vrcholu pokrytá věčným ledem a sněhem, jim připomínala černo-bílé peří samců pštrosů, kterých zde dosud žije velké množství. A tak hora (o nadmořské výšce 5 199 m) a její nejbližší okolí dostaly od domorodců název Kyrinyaga – "země pštrosů". Britští kolonialisté si při vyslovování tohoto jména mohli jazyk vylámat a tak si jej prostě zjednodušili a zkomolili na slůvko "Kenya". A tak nejprve vznikl název pro druhou nejvyšší horu Afriky Mt. Kenya (nejvyšší horou je Kilimandžáro, 5 895 m), který následně dal i jméno státu, který se později vymanil z britské nadvlády. Až do roku 1920 se země nazývala Britskou východoafrickou kolonií (British East African Protectorate).
Clanek je vyborne napsany, jensi dovolim upresneni (i kdyz uz je clanek starsi) - lidozravi lvi Duch a Temnota, zmineni v clanku, byli doopravdy lvi - samci, nikoli lvice :-) pri pohledu na jejich vycpaniny v muzeu se zda jasne zejde o lvice, a autor ma pravdu v tom, ze lvi byvaji lini samotari... tihle ale evidentne byli vyjimkou, a slo o bezhrivnatou formu lva. Da se to dohledat vmnoha zdrojich, mimojine treba tady http://www.cee4life.org/...
Úterý 19.10.2010
Crayfish
to Gonga:
Díky, opraveno O;)
Úterý 19.10.2010
gonga
Jen drobná poznámka, papaya určitě není paw paw-paw paw se označuje Muďoul trojlaločný, Asimina triloba. Jinak podnětný a dobře se čtoucí cestopis, díky za něj.
Středa 30.6.2010
SoRex
To Crayfish: to byla z mé strany jen řečnická otázka. Já dobře vím, proč do Afriky nejezdím - protože tam žádné (původní) živorodky nejsou a tedy šance na nalezení nepopsaného druhu je nulová ;-)
To LiborSprysl: v odborném textu by mi leopard kroutil hlavou. Ale toto je text, který je opravdu jen "vyprávěním toulavých bot". Tady mne to nijak neuráží. Je to výraz převzatý z anglického názvosloví. Pokud by to byl článek o afrických savcích pro časopis ŽIVA, pak tam nemá co dělat, jasně. Ale osobně laděný cestopis na akvaristickém portálu? Klidně.
Zvláště když je to název, který se, byť je zastaralý, používá a živočicha určuje jednoznačně.
Ale souhlasím, že použití vědeckého názvu je lepší i v tomto případě.
Středa 30.6.2010
LiborSprysl
Protože jsme korekturu udělali soukromě a zůstal tam ten leopard, tak musím říci, že se mi to nelíbí. Každý akvarista sice říká "ulitnatcům" šnek, ale měl pravdu Roman Slaboch, když mne svého času zpeskoval, že v psaném textu, který má odborný ráz je šnek prostě plž a přes to vlak nejede.
Leopard je výraz, který snad ani vyhledáváč nezná, nehledáte-li tank a pokud mne paměť nešálí, použili jej dříve někteří překladatelé knih K.Maye pro zvíře v rámci dramatizace textu. Panthera pardus - tedy levhart evokuje spíše často používanější výraz "pardál". Zatímco pardál či leopard je taková trochu zastaralá jazyková zhůvěřilost, i přírodovědní nadšenci by se neměli zdráhat používat názvy vědecké v psaném textu. Jinak skvělý text to pak degraduje na "vyprávěnky toulavých bot".