K poslední pražské výstavě uspořádané v denním světle mně dovolte uvést ještě jednu zásadní poznámku. Opět bylo prokázáno, že tento způsob osvětlení podává barevnost a lesk ryb nejlépe. Tato skutečnost je v kontrastu s chybným rozhodnutím mezinárodní organizace zastřešující chovatele šlechtěných pavích oček - IKGH (za českou stranu jej inicioval Mgr. A. Perger a za Slovensko Ing. M. Stieranka). Podle něho musí být gupky posuzovány pouze pod umělým osvětlením.

Další novou částí byla výstava raků a krabů, které prezentoval Klub chovatelů raků, vedený Petrem Difkem v úzké spolupráci s Veronikou Koubalovou. V nádržích bylo i několik druhů, které se běžně v prodejní síti nevyskytují a ani u nás neodchovávají. Někteří vzrůstem (a pochopitelně i barvou a chováním) impozantní jedinci museli být umístěni do stolitrových nádrží, zatímco zbytek exponátů plynule navazoval v sekci malých nádrží s Xipho-Molly.

Po dohodě s organizátory této výstavy a upřesnění možností na obsazení nádrží bylo Klubem chovatelů raků rozhodnuto, že budou vystaveni raci a krab, kteří se nechají zakoupit v obchodech a od chovatelů, ale i raci, kteří se chovají velice ojediněle a někteří vůbec ne. Z raků, které se nechají koupit byly vystaveny velké americké druhy (Procambarus clarkii – červená forma, Procambarus clarkii – modrá forma, Procambarus clarkii – bílá forma, Procambarus alleni, Procambarus sp. Marble).

Z menších, tzv. trpasličích druhů pocházejících z Ameriky bylo možné mezi vystavovanými exempláři spatřit Cambarellus patzcuarense - přírodní formy, Cambarellus diminutus, Cambarellus tetanus a Cambarellus montezumae. Australské raky zastupoval Cherax quadricarinatus.

Na výstavě mohli návštěvníci vidět unikátní velikost raka Cherax quadricarinatus, jež dosahoval úctyhodných 30 cm. Jedná se tak o raka, kterých u nás v této velikosti není moc (možná se jedná o jediného).

Zároveň tam byly vystaveny tzv. invazivní druhy raků, kteří se vyskytují v naší přírodě, ale je potřeba jejich výskyt co nejvíce potlačovat (jsou totiž roznašeči račího moru, který má za následek hynutí našich raků na tuto nemoc). V nádržích bylo tak možno spatřit invazivní druhy, a to rak signálního (Pacifastacus leniusculus) a raka pruhovaného (Orconectes limbus) z chovu P. Difka.

Vzhledem k této skutečnosti chov invazivních raků je pouze demonstrativní a jejich množení tak nepřichází v úvahu.

Dále tam byl vystaven i rak (Procambarus sp. Marble) který jako jediný se rozmnožuje partenogeneticky (rozmnožuje se bez přítomnosti samce – samci se nevyskytují).

Také stojí za to připomenout představení kraba druhu omanniathelphusa pax, který se vyskytuje ve Vietnamu a jedná se o sladkovodního kraba. Po řadě let se jej podařilo přes jednoho dovozce získat do chovu Petra Difka. V tuto chvíli je již realizován i odchov tohoto vzácného kraba. Ale mláďata v době výstavy nemohla být vystavena z důvodu jejich velikosti (mladí měli pouze 1 cm). Jedná se o jediný odchov těchto krabů v ČR.

Doufáme, že i tato malá ukázka těchto korýšů na výstavě pomůže k rozšíření chovatelů.

Letos nechyběla ani mořská nádrž, stejně jako nádrž s velkými cichlidami. Perličkou výstavy byly v leknínovém bazénu stálé expozice botanické zahrady přemnožené cichlidy Amphilophus citrinellus a Hemichromis bimaculatus, které akvaristé-pořadatelé výstavy po dohodě s panem ředitelem botanické zahrady v počtu několika kusů vylovili a umístili do výstavního akvária.

Letošní novinkou bylo i několik desítek velkoformátových fotografií z přírodních biotopů i akvárií, které byly umístěny ve spodní části skleníku a oddělovaly zástěnou výstavní prostor od zázemí pro vystavovatele.

Čtyřdenní oficiální část výstavy byla zpestřena vyhlašováním vítězů jednotlivých kategorií, sobotními neplacenými přednáškami České halančíkářské společnosti, a to P. Nováka (Výživa akvarijních ryb s akcentem na živé krmivo) a M. Reicharda (Nothobranchius v přírodě). Velký zájem byl o nedělní burzu halančíků, na kterou se sjeli chovatelé z celé naší republiky a okolí. Podobným způsobem byla vystavujícími společnostmi rozprodána i část osázení výstavních nádrží.

Na výstavu do Botanické zahrady v Praze chodím vždy rád. Nejenom pro výstavu samotnou, její zhlédnutí, když už je vše připraveno, ale především pro celkovou atmosféru, která začíná v době její přípravy a následně při uklízení. Je to totiž příležitost setkat se s podobně „postiženými“ a v klidu (obvykle při manuální práci) si o mnohém popovídat. Takže se vyměňují a v dobrém smyslu slova konfrontují zkušenosti, stejně jako se spřádají plány nové. Všichni se pak těší na výstavu jako na akci, kde se může hodně poklábosit.

Račí intermezzo

U mne "výstavnictví" začalo před několika lety, kdy jsme se s manželkou přišli jednou o víkendu podívat na výstavu. "Tak, a chci raka do toho velkého akvária v obýváku", pravila nekompromisně má žena, když viděla, že tu jsou na prodej. Začal jsem se kroutit, stejně jako už několik let (zatím úspěšně) u velkých afrických tlamovců, které se prostě nehodí do rostlinné nádrže. "Nejenomže mi nechceš koupit žlutou ani tu modře pruhovanou rybu, teď ani malého klepítka, o kterého bych se sama starala". "Ne, raka nekoupíme, jsou zlí, ničí rostliny, žerou ryby", trval jsem na svém. Vypadalo to na pláč.

A v tom se ozval kamarád Jiří, který celou debatu se zájmem prodávajícího vyslechnul a vystartoval v ten správný okamžik. "Mladá paní, ne všichni raci jsou zlí. Já je mám tady okouklé, někteří mají i hodnou povahu. Pojďte se podívat, nějakého Vám vybereme …". Obchodní trik na malé děti zabral a mně podrazil nohy (od kolegy akvaristy, fuj).

No což, přinesli jsme domů klepítka. Za pár měsíců povyrostl a měl asi 60 mladých. A Ti, když taky povyrostli, začali kosit listy echinodorů jak žito. Každé ráno na hladině plavalo kolem dvaceti listů. Připomínalo to bezohledné mýcení deštného pralesa. "Vidíš, je to jak v té pohádce o drvoštěpovi. Na rozdíl od Tebe mají raci rozum. Aspoň tam bude světlo a uvidíme ryby".

Obrnil jsem se trpělivostí a čekal, co bude dál. Netrvalo to dlouho a do nádrže jsme přelovili asi 60 už několikacentimetrových "ramirezek", které jsme mezitím odchovali v malé nádrži. U Ireny to byly prvé ryby, kdy viděla, jak se o ně rodiče vzorně starají, dokonce ani samy občas nejí. Péčí byla nadšená.

Ramirezky začaly ale ze dne na den prudce ubývat. Jednoho večera jsme byli svědky, jak rak malou spící ramirezku nabodl na klepeto jako na oštěp a začal ji za živa konzumovat. "Raci musí okamžitě pryč, na tohle se nemůžu dívat", sama bleskurychle rozhodla má choť.

A tak jsme skoro tři týdny lovili do nejrozmanitějších pastí raky a roznášeli je svým kamarádům a projektovým kolegům v zaměstnání. Za chvíli na každém druhém stolku v "open space" kanceláři bylo akvárko a někteří podnikavci pořádali račí souboje, na které si pracovní týmy i sázely. Další kamarádi si odnesli domů "hodné raky" do svých nádrží a už za pár dní se žena dozvídala, co všechno kde provedli. A tak období fascinace raky skončilo.

Pozitivem bylo a je, že Ireně se zalíbily výstavy a začala mít pro ně pochopení. To je další příjemná věc, čím může manželka akvaristy příjemně překvapit. Postupně dokonce sama nabídla, že maličkým potěrům v době mé nepřítomnosti bude připravovat "artémku" a krmit. Akvaristika postupně ovládla celou rodinu.

Něco ze zákulisí

A proč píši o pochopení pro výstavy (a jiné akvaristické akce?). V životním cyklu výstavy jsou 4 dny, kdy je výstava otevřena pro veřejnost, jen nepatrnou částí všech příprav a akcí kolem. Počínaje od promyšlení témat výstavy, přes nalezení spolehlivých a zodpovědných realizátorů, vystavovatelů, soutěžících apod. uteče hodně vody, než se výstava začne fyzicky ve výstavních prostorách realizovat. To platí pro takovouhle akci obecně, Botanická zahrada v Praze není žádnou výjimkou a těch několik nenápadných akvaristů, kteří stojí v pozadí celé této činnosti, si každý rok sahá na dno svých sil a často ulevuje i svým peněženkám.